Někde koncem devadesátých let jsem měl to potěšení dělat instruktora sedmdesátiletému gentlemanovi jménem Milton. Měl v očích jiskru mladého kluka, který chce nakopat světu zadek. Milton přistupoval k mrtvým tahům bez slitování. Hned napoprvé, když jsem mu techniku ukázal, trhnul ze země 100kg jako by to byla taška s nákupem. Trochu stereotypně jsem se ho zeptal, jestli hraje golf. Mladý muž v těle starce se na mě opovržlivě podíval a řekl, že tomu se bude věnovat, až bude starý – v devadesáti nebo později.

Tohle se stalo patnáct let zpátky. Dnes je golf považován za drsný sport. Až mě zamrazilo, když jsem si uvědomil, že většinu oblíbených činností dnešních dvacátníků a třicátníků by zvládli i senioři v domovech důchodců. V komiksu magazínu New Yorker si chlapec hraje na svém telefonu a matka mu navrhne, ať si jde hrát ven. Chlapec se na ni pobaveně podívá a řekne: „Copak je rok 1962?“

Naše obtloustlé děti jsou opakem mého studenta Miltona – staří lidé v mladých tělech. Mají stařeckou bázlivost ve věku, kdy by měli žít naplno. Zápasit, milovat, lozit po stromech, zvedat kettlebells, vrhat nože, stavět modely raket, běhat a dělat kliky před úsvitem v přípravě na vstup k mariňákům. Snít o budoucnosti, bez hranic… Dneska stačí nainstalovat Grand Theft Auto.

Dvacátníci a třicátníci jsou trapní. Chodí jako zombie se skleněnýma očima přilepenýma k obrazovkám telefonů. Belhají se po přechodu rozčilujíc řidiče, kteří chtějí zatočit. Mají nulové povědomí o svém okolí a padnou za oběť jakékoli nehodě nebo zločinu. Nedávno byla v novinách publikovaná fotografie z bezpečnostní kamery, která zaznamenala vraždu v New Yorku. Je na ni vidět oběť a několik kroků za ní vrah nachystaný zmáčknout spoušť. Jak strávil muž posledních pár vteřin života? Čuměl do mobilu za chůze. Jaký byl poslední obraz, který se mu vyryl do sítnice, než se jeho status zaktualizoval naposledy? Fotka něčího oběda nebo šňůra nesrozumitelných LOL a OMG?

Jděte žít. Na to není žádná aplikace.

 


 

CHYSTANÉ STRONGFIRST AKCE, KURZY A CERTIFIKACE