Sedm statečných - very StrongFirst“Klidná vyrovnanost nepřemožitelného.” Peter Benchley toto napsal o barakudách, ale úplně stejně tak můžete mluvit o silných lidech. Pokud se zrovna nepokoušejí o světový rekord, jsou klidní a nevzrušení. Přísahali byste, že Ed Coan má za sebou botox.

Neurotici zůstanou slabí. Pochybují o své síle dokončit opakování, takže zpanikaří a ošidí to. Zkracují pauzy na odpočinek, aby stihli poslední díl American Idol, nebo si zrovna vzpomněli, že musí vyzvednout prádlo z čistírny. Nebo protože se jejich nepokojná mysl ani na pět minut nedokáže zklidnit, vzpamatovat se a uvažovat.

Pro hyperaktivní 21. století je těžké přestat dlouho před selháním a dělat klidné odpočinkové pauzy. Abychom našli trpělivost síly, musíme se vrátit zpátky v čase.

Jak by postava Yula Brynnera ze Sedmi statečných provedla své pressovací žebříky s kettlebell?  

Chris pomalu sejmul klobouk a pověsil ho na plot, vybělený sluncem. Uviděl kettlebell ukrytou pod přístřeškem před spalujícím mexickým sluncem a klidně k ní přistoupil. Clean – bleskově a s přesností získanou tasením zbraní.

Uvolněné tělo v reakci na úder ztvrdlo na kámen. Chris se zastavil s bell na hrudi, jako někdo, kdo nezpochybňuje svou vlastní sílu. Silně vytlačil těžkou kettlebell nad hlavu. Břicho a úchop se zpevnily, ale tvář zůstávala netečná.

Výbušné prohození v rukou a press na pravou stranu. Pistolník položil bell, jako prázdnou sklenici na barový pult. Rovný jako pravítko došel ke svému klobouku a nasadil si ho. Opřel se o plot a několik minut bez hnutí pozoroval poušť.

Chris kráčel zpátky k bell, jako by měl k dispozici všechen čas na světě. Kovbojské boty možná nejsou nejlepší obuv na trénování, ale přimějí vás chodit pomalu a důstojně, boky napřed.

Clean, press, press. Clean, press, press. Klouby na rukou zbělely, na tváři se nepohnul jediný sval.

Chris si zapálil cigaretu a chvíli pokuřoval. Konečně přistoupil k bell, cigaretu stále mezi zuby, záměrně anaerobně.

Clean, press, press, press. Nebylo možné odhadnout obtížnost série. Bledé oči nedávaly najevo nic, jen “klidnou vyrovnanost nepřemožitelného”.

…Stíny vrhané kaktusem sajuaro se prodloužily. Obloha nad horami znachověla. Uplynulo půl hodiny? Dvě? Záleží na tom?

Divoký západ byl minulostí dávno před tím, než jsem se narodil. Nebo to možná byla jen legenda. I tak se mi ale stýská po tom ztraceném světě síly a mlčenlivosti.

Mark Toomey a Pavel Tsatsouline

Mark Toomey a Pavel na texaské SFG certifikaci

Sdílení